Popis
Kolikrát jsem stál tam před tím krámkem,
kde mě hřál i mráz ?
V myšlenkách jsem kráčel starým zámkem,
jenom já a čas…
Kolikrát když slunce vlídná zář zlátla,
ze starého rámu dívčí tvář mě zmátla,
dívčí tvář jak růže ukrytá v šál okrový…
Čekal jsem, že dám mi znamení – zbytečně,
dívala se na mé trápení – netečně,
přesto jsem ten obraz toužil mít v podkroví…
Přišel náhled pán a obraz koupil,
snad ji má teď rád…
Jen já vím, že vůbec neprohloupil,
ale můžu spát.
Nehledám už úsměv neměnný z plátna –
tahle krása bývá u ženy málo platná,
sny, že dívku láska oživí, nám pominou.
K obrazům snad můžeš lehce vzplát, je zvláštní,
nemohou ti lásku zpátky dát, s tvou vášní
– malíři mi tohle rouhání jistě prominou…
Kolikrát když slunce vlídná zář zlátne,
pokaždé mě krásná dívčí tvář zmátne,
nemusí mít ani nádherný šál okrový.
Nečekám už tajná znamení zbytečně
– teď už vím, kde láska pramení skutečně,
teď už vím, že na mé znamení odpoví…
Recenzie
Nikto zatiaľ nepridal hodnotenie.